Oličova vila, zvaná také Radovna, býval selský dům, který připomínal sídlo bohatého zemana. Dům ze svého vzezření ztratil tím, že byl zbaven omítky.

Asi největší slávu mu přinesl konec 19. století, kdy patřil vládnímu radovi Oličovi. Až do konce 1. světové války byl dům pronajímán jako letní byt výletníkům z Prahy. Stálý byt zde měli i manželé Benešovi. Pan Olič poskytl útočiště paní Benešové, jejíž manžel, prezident Dr. Eduard Beneš, odtud tajně odjel do zahraničí. Pan Olič dokonce poradil Benešovi změnu vzhledu tím, že si nechá narůst vousy, a obstaral mu falešný pas na jméno Miloslav Šícha. Beneš odjížděl z nádraží v Lužné, kam do doprovázela manželka Hana a Ája Oličová. O dva dny později přichází zpráva ze Švýcarska, že se útěk zdařil. Část policie o útěku věděla a proto byla Hana Benešová i Oličovi zatčeni a propuštěni byli asi po půl roce.

V domě byla ukryta i část archivu profesora Masaryka. Nejprve byl archiv zazděný v chlévě pod žlabem. Před nucenou domovní prohlídkou byla ale část archivu spálena. Zbytek byl zakopán  pod vodní nádrží v rohu zahrady. Mezi dokumenty byl i návrh Ústavy československého státu psaný Masarykem.

Během let a změn majitelů se měnil i vzhled domu. Původní štít byl velice zdobný a vyzdvihoval význam domu. Později ho nelogicky a nevkusně vystřídal štít dřevěný. Současní majitelé se snažili opravou štítu přiblížit původní podobě. Pamětní deska, připomínající prezidenta Edvarda Beneše, musela být v době komunismu odstraněna, ale dnes se opět nachází na svém místě.

            Nádrž před domem, původně využívaná jako požární, je dnes zcela zasypána. Důvodem byly finanční prostředky potřebné k průběžný opravám. Nově vzniklý prostor se využívá při poutích a posvíceních k postavení atrakcí.